Když nadejde čas

Vystudovala jsem obor Teorie a praxe trestního a správního procesu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a Evropská studia se zaměřením na Evropské právo na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Už v té době, ve 21 letech, jsem pro svou nezadržitelnou touhu po samostatnosti začala pracovat na plný úvazek u naší národní železniční společnosti a možná při tom testovala trpělivost vedoucích svou uniformovou nekázní. Někteří zase testovali mě, ale myslím, že nakonec nám to vcelku fungovalo. Dlouho.

Pak nadešel čas se rozloučit. Chvíle, kdy už jsme si vzájemně dali vše, co jsme si dát měli. Tento moment se dříve či později vždycky objeví.
                                                                    ~ 

Když přišel, věděla jsem to. Každý ho pozná. Najednou je něco jinak. Jenže buď Vy sami, nebo Vaši blízcí či přátelé začnou v tu ránu sypat z rukávu nepřeberné množství argumentů proti. A tak se mnohdy stane, že člověk jemný hlásek trpělivě šeptající intuice přeslechne. 

A když ne, vykoukne zpoza rohu další přízrak. Ten, co si říká AŽ. 

My dospělí ta nejpotřebnější rozhodnutí s velkou důsledností odkládáme. A to právě na jeho bedra. 

Až bude vhodnější doba...

Až se objeví lepší místo...

Až si doplním vzdělání...

Až budu mít víc času...

Až zhubnu...

Až přiberu...

Až...

Naštěstí nám občas kdosi pošle posly. Tím mým byla tehdy osmiletá Magdalenka.

,,Teto," podívala se na mě svýma čokoládovýma očima. ,,Baví tě ta práce?" položila mi otázku. 

Děti jsou magicky upřímné a bezprostřední. Dospělých se stejnými kvalitami aby člověk pohledal.
                                                                      ~ 

,,Ne," řekla jsem stejně upřímně. A ačkoliv mi už byl význam tohoto poselství zcela zřejmý, ta malá žába mě neváhala dorazit. A tak s naprostou samozřejmostí a nepochopitelným údivem ve tváři dodala: ,,Tak proč to děláš?"

    ~