O lidech, květinách a zaječí partě
Člověče milý,
máš touhu? Máš cíl?
Pak nemarni chvíli,
jsi tu, abys život žil!
Můžeš být takovým,
jakým Ty chceš býti,
a nenech si od nikoho
opak namluviti.
Když vyrazíš tam, kam máš,
kam Duše Tvá Tě vede,
to za sebou už nevnímáš.
Květina každá na louce
ze svobody své šťastná je,
třebaže zajíců parta
po očku ji sleduje.
Když rozhodneš se být svobodný
a svou pravdu žíti,
nikdo už nemůže Ti
ničím ublížiti.
Protože co v něm panuje,
jen jeho názor je.
Když mysl utichne,
Duše vyletí k nebi
a z ptačí perspektivy
pak na svět jinak hledí.
Svět pln je možností!
Leč ty ne každému vidět jsou,
protože jen někteří
se nad mraky povznesou.
A tak se Duše raduje,
že konečně má klid.
Že svým směrem volně
může zase jít.
Taky ta luční květina
za svobodu vděčná je,
třebaže zaječí parta
stále ji sleduje.
A když zajíc jeden odváží se
a ke svačině si ji rozhodne dát,
vykoukne na něj se žihadlem
květiny kamarád.
~
Přečtěte si také: Když kůň a pes budou chtít žrát spolu, pojdou oba nebo Jediným kormidelníkem jste Vy