O lidech, květinách a zaječí partě

Člověče milý, 

máš touhu? Máš cíl?

Pak nemarni chvíli,

jsi tu, abys život žil!

Můžeš být takovým,

jakým Ty chceš býti,

a nenech si od nikoho

opak namluviti.

Když vyrazíš tam, kam máš,

kam Duše Tvá Tě vede,

to za sebou už nevnímáš.

Květina každá na louce

ze svobody své šťastná je,

třebaže zajíců parta

po očku ji sleduje.

Když rozhodneš se být svobodný

a svou pravdu žíti,

nikdo už nemůže Ti

ničím ublížiti.

Protože co v něm panuje,

jen jeho názor je.

Když mysl utichne,

Duše vyletí k nebi

a z ptačí perspektivy

pak na svět jinak hledí.

Svět pln je možností!

Leč ty ne každému vidět jsou,

protože jen někteří

se nad mraky povznesou.

A tak se Duše raduje, 

že konečně má klid.

Že svým směrem volně

může zase jít.

Taky ta luční květina

za svobodu vděčná je,

třebaže zaječí parta

stále ji sleduje.

A když zajíc jeden odváží se

a ke svačině si ji rozhodne dát,

vykoukne na něj se žihadlem

květiny kamarád.

~ 

Přečtěte si také: Když kůň a pes budou chtít žrát spolu, pojdou oba nebo Jediným kormidelníkem jste Vy