O MUŽÍCH A ŽENÁCH: Kvete tam, kde se zavře krám

Valentýnovi a všem hledačům

_

Ač tolik bylo toho,

co rád by dal,

v Srdci jeho

rozpínal se jen žal.

Chtěl milovat a žít,

však netušil jak.

Uvnitř pusto, prázdno jen,

utrpením byl každičký den.

Tak vždy ráno si nasadil masku,

a vyrážel s ní hledávat Lásku.

Ženy kolem krku mu padaly,

však to, co ony hledaly,

třebaže by jim dal,

nevyvedlo by ze Srdce jeho žal.

Ta pravá přišla! zdálo se,

však smutný klam to byl. 

Tou pravou jen chvíli byla

než svou masku odhodila.

Až nadešel den,

kdy on sám byl jen.

A tehdy pochopil,

proč zbytečně dal mnoho sil.

Došlo mu,

že chce-li pravdu žít,

také on sám,

musí pravdou být.

Tak rozhodl se všechny masky vyhodit

a odhodlaně vyšel ven.

Jistě si dovedete představit,

jak velký to pro něho byl den!

Neusmíval se tolik jako včera,

a i vrásku na čele měl větší.

Držte mu palce, je to velká změna,

ale věřte, že upřímnost vše předčí.

Pochmurně kráčel ulicemi,

s pocitem, že zlomen je

a jak tam tak míjel ženy,

opustila ho veškerá naděje.

Chtěl milovat a žít

a třebaže netušil jak,

rozhodl se už jen upřímný být,

i kdyby sto let čekat měl na zázrak.

Dál se šontal ulicemi,

bez cíle i bez smyslu.

V tom náhle kámen ze Srdce mu spad,

když uvědomil si: Já na světě jsem rád!

A v té chvíli vílu spatřil krásnou,

jak kráčí proti němu.

Bože, to andělé jdou,

už tady je konec všemu.

Srdce se mu málem zastavilo

ze strachu, že smrt jde dřív než chtěl,

ale jaké překvapení to bylo,

až nakonec málem oněměl.

Ta kráska, co tak zářila,

tohle všechno už sama prožila.

A věděla, že Láska kvete tam,

kde nositelé masek zavřou krám.

Když ti dva pohledem se setkali,

v tu ránu zastavil se svět,

oba našli to, co hledali,

a slavíci začali pět.

~ 

Přečtěte si také: O MUŽÍCH A ŽENÁCH: Jak těla bez Duše a na Egách šrámy nebo Jediným kormidelníkem jste Vy