O MUŽÍCH A ŽENÁCH: Večer

Našli jsme se náhodou,

až jsme byli za vodou.

Potkali se jen tak mimochodem,

nebo byla to dohoda s Bohem?

Teď loučíme se jako dávní přátelé,

setkání naše bylo vždycky veselé.

Mé srdce vděkem hoří,

třebaže večer se do tmy noří.

Hvězdy nám svítí nad hlavami,

jako by chtěly zamést s obavami.

Držíš medovinu v ruce 

a kráčíš po mém boku

Víš, že až večer skončí,

tím dopíšeme sloku.

Jenže čas je jen iluze 

pro ty, co vědí,

že minulost ani budoucnost

ve skutečnosti není.

A tak kráčíme dál

a smějeme se spolu.

Není to dovoleno,

ale ty nejdeš domů.

Mluvíme, mluvíme, mluvíme,

protože nevíme, nevíme, nevíme,

zda potkáme se ještě

a za jak dlouho?

Potkali jsme se jen tak mimochodem,

nebo byla to naše dohoda s Bohem?

Je pozdě večer, ale nám svítí na cestu

lampy, co kdysi viděly tvou nevěstu.

Ona ví, že máš ji rád a ty, že ona tebe ráda,

vždycky ale radši ohlídá si tě sama.

Teď ale kráčíš po mém boku

a oba dobře víme, že až večer skončí, 

dopíšeme tuhle sloku.

Ke hřbitovu je otevřená branka

a za ní lavka, co jen na nás čeká.

Medovina je pořád zpola plná,

tak sedneme si, ani jednomu to nedá.

A mluvíme, mluvíme, mluvíme,

protože nevíme, nevíme, nevíme,

zda potkáme se ještě

a za jak dlouho?

Dáváš mi medovinu a sedíš po mém boku,

ale oba dobře víme, že během dnešní noci

dopíšeme tuhle sloku.

~