O MUŽÍCH A ŽENÁCH: Večer

10.03.2023

Našli jsme se náhodou,

až jsme byli za vodou.

Potkali se jen tak mimochodem,

nebo byla to dohoda s Bohem?


Teď loučíme se jako dávní přátelé,

setkání naše bylo vždycky veselé.

Mé srdce vděkem hoří,

třebaže večer se do tmy noří.


Hvězdy nám svítí nad hlavami,

jako by chtěly zamést s obavami.


Držíš medovinu v ruce 

a kráčíš po mém boku

Víš, že až večer skončí,

tím dopíšeme sloku.


Jenže čas je jen iluze 

pro ty, co vědí,

že minulost ani budoucnost

ve skutečnosti není.


A tak kráčíme dál

a smějeme se spolu.

Není to dovoleno,

ale ty nejdeš domů.


Mluvíme, mluvíme, mluvíme,

protože nevíme, nevíme, nevíme,

zda potkáme se ještě

a za jak dlouho?


Potkali jsme se jen tak mimochodem,

nebo byla to naše dohoda s Bohem?


Je pozdě večer, ale nám svítí na cestu

lampy, co kdysi viděly tvou nevěstu.

Ona ví, že máš ji rád a ty, že ona tebe ráda,

vždycky ale radši ohlídá si tě sama.


Teď ale kráčíš po mém boku

a oba dobře víme, že až večer skončí, 

dopíšeme tuhle sloku.


Ke hřbitovu je otevřená branka

a za ní lavka, co jen na nás čeká.

Medovina je pořád zpola plná,

tak sedneme si, ani jednomu to nedá.


A mluvíme, mluvíme, mluvíme,

protože nevíme, nevíme, nevíme,

zda potkáme se ještě

a za jak dlouho?


Dáváš mi medovinu a sedíš po mém boku,

ale oba dobře víme, že během dnešní noci

dopíšeme tuhle sloku.


~




Dveře

01.07.2023

Někdy se člověk dočká jen zavřených dveří

Nastavení mysli každého člověka se odvíjí od toho, co prožil a co si uchovává nejen ve vzpomínkách, nýbrž také co chtě nechtě ráčilo zůstat v jeho nevědomí, ať už to má pro onu osobu vliv povznášející, či naopak.

Na procházce mezi vinohrady se mi tuze líbila jedna cesta. Byla travnatá - pováleníčko na záda eňo ňuňo - a sluníčko ji hezky vyhřívalo. Cestu ale zničehonic přetnula velká kovová brána. Zastavila jsem a vzorně čekala, až ji Gabra otevře.