Poslali ho oklikou, tak nepotkal se s Logikou

V rybníce Nachovci jeden vodník žil.

A věřte nebo ne, on nikoho netopil.

Barvínek s květy modrými jméno jemu dal,

tenhleten vodník milý Brčálník se jmenoval.

Hrníčky měl toliko jen na ozdobu

- s dušičkami jsou pouze v pohádkách -

každé ráno, když vycházel z domu,

kontroloval, zda neusedl na ně prach.

Úloha jeho nemalá byla, 

jak by každá ryba potvrdila.

On na pořádek v Nachovci pečlivě dbal,

aby uvnitř ani vně nikdy nikdo nestrádal.

Však nyní měl těžkosti, 

neb našli chřipku jakousi.

Ale Zeleného vodstva správa, 

co v pozoru nad ním stála,

přišla z čerstvou novinou,

jak neduhy prý pominou.

Zůstat všichni museli tam, 

kde zrovna jsou.

Né, nikdo se jich neptal, 

zda psychicky to unesou.

Zákaz přišel plošně všude -

dokonce i tam, 

kde by ho byl ještě včera 

vůbec nikdo nečekal.

Protože však tahle Správa

poslala ho oklikou,

cestou, co šel, nepotkal se

s mladou paní Logikou.

Tak vodníček milý, 

se sklopenými uši, 

teď u břehu rybníka 

kabátek svůj suší.

Co naplat, krčí rameny,

je z toho celý znavený.

Holt ouřady se poslouchat prostě musí.

Třebaže jejich rozhodnutí nás tak dusí.

Jak ale k tomu přijdou labutě?

Ptá se jejich máma, když mladé vede na kutě.

Jak k tomu přijdou kačeny?

Ptá se kačer ubohé své ženy.

Jak k tomu přijdou vlaštovky?

Ty zůstaly trčet v půli cesty u řeky.

Jen šnek to řešit nemusí, jó ten má pech,

tomu by při stěhování delším beztak došel dech.

A Brčálník milý sedí

se sklopenými uši

na břehu šluká fajfku 

a kabátek svůj pořád suší.

Vodníčku náš, starosto, 

jak k tomu všichni přijdem?

Jestli to tak půjde dál,

všichni tady zhynem.

Slzy osolí tu naši vodu tak,

že už to tady začne být 

fakt vopravdu o kejhák.

~