Poslali ho oklikou, tak nepotkal se s Logikou
V rybníce Nachovci jeden vodník žil.
A věřte nebo ne, on nikoho netopil.
Barvínek s květy modrými jméno jemu dal,
tenhleten vodník milý Brčálník se jmenoval.
Hrníčky měl toliko jen na ozdobu
- s dušičkami jsou pouze v pohádkách -
každé ráno, když vycházel z domu,
kontroloval, zda neusedl na ně prach.
Úloha jeho nemalá byla,
jak by každá ryba potvrdila.
On na pořádek v Nachovci pečlivě dbal,
aby uvnitř ani vně nikdy nikdo nestrádal.
Však nyní měl těžkosti,
neb našli chřipku jakousi.
Ale Zeleného vodstva správa,
co v pozoru nad ním stála,
přišla z čerstvou novinou,
jak neduhy prý pominou.
Zůstat všichni museli tam,
kde zrovna jsou.
Né, nikdo se jich neptal,
zda psychicky to unesou.
Zákaz přišel plošně všude -
dokonce i tam,
kde by ho byl ještě včera
vůbec nikdo nečekal.
Protože však tahle Správa
poslala ho oklikou,
cestou, co šel, nepotkal se
s mladou paní Logikou.
Tak vodníček milý,
se sklopenými uši,
teď u břehu rybníka
kabátek svůj suší.
Co naplat, krčí rameny,
je z toho celý znavený.
Holt ouřady se poslouchat prostě musí.
Třebaže jejich rozhodnutí nás tak dusí.
Jak ale k tomu přijdou labutě?
Ptá se jejich máma, když mladé vede na kutě.
Jak k tomu přijdou kačeny?
Ptá se kačer ubohé své ženy.
Jak k tomu přijdou vlaštovky?
Ty zůstaly trčet v půli cesty u řeky.
Jen šnek to řešit nemusí, jó ten má pech,
tomu by při stěhování delším beztak došel dech.
A Brčálník milý sedí
se sklopenými uši
na břehu šluká fajfku
a kabátek svůj pořád suší.
Vodníčku náš, starosto,
jak k tomu všichni přijdem?
Jestli to tak půjde dál,
všichni tady zhynem.
Slzy osolí tu naši vodu tak,
že už to tady začne být
fakt vopravdu o kejhák.